Trpíš? Pak tě budu litovat… Pokud se máš ale dobře, tak tě budu nenávidět...
Lidé jsou rádi srdcoví a hodní. Je to naše přirozenost - pomáhat. K té přirozenosti ale musíme dozrát, protože jinak je to jen taková hra, ve které platí, že vyhrává ten, kdo má víc plusových bodů... A plusové body získáváme tím, že o svých činech, postojích a dobrých skutcích co nejvíce mluvíme. Je přeci důležité, co si o nás myslí druzí, a proto se od nás očekává, že budeme hodní, soucitní a projevíme lítost. Dokud se ale neobjeví někdo, kdo se má lépe. Protože tím se odkryje, co si v sobě doopravdy neseme - neoblomná pravda, zda jsme skutečně tak šťastní, jak o sobě říkáme...? A zda doopravdy druhým přejeme, aby byli šťastní...?
Podělím se s vámi o svůj příběh.
Do svých třiceti let jsem byla tou, co se sice dobře nemá, ale má kolem sebe spoustu pochopení a lítosti. Byla jsem holkou, která plave v nefunkčních vztazích, nemá žádnou závratnou kariéru a tím pádem ani finanční zázemí. Nevěřila jsem si a mé sebevědomí se odvíjelo od toho, co si o mně myslí druzí...
Ale pak se to změnilo. Díky rozhodnutí, které jsem učinila, kdy jsem dala na první místo sebe a nikoliv honbu za jistotou zvanou vztah nebo kariéra. Vykročila jsem na cestu do svého srdce, protože jsem chtěla žít jinak a uvědomovala jsem si, že je to celé o mně a nikoliv o lidech kolem mě.
Začala jsem zkoumat své skryté vzorce, které mi potichu (ale přesto intenzivně) šeptaly, jak se mám chovat, co znamená chování druhých, co mám od života chtít, a co rozhodně není v mé moci. Chtěla jsem vědět, proč to tak mám, a jestli se mohu chovat jinak, když nic jiného neznám? A čím víc jsem tyto vzorce poznávala, tím lépe se mi dařilo je měnit. To postupně způsobovalo, že jsem začala měnit i sebe. Přesněji řečeno - začala jsem se jinak cítit (vnímala jsem svou sebehodnotu) a jinak chovat (sílilo mé sebevědomí). Uvnitř jsem byla stejná, jen "vyléčená", a tuto novou energii jsem vyzařovala ven (stejně jako dříve energii svého nesebevědomého a nemilovaného srdce).
Mé okolí mě ale znalo jen jako holku, která touží mít vztah, který ale vždy dopadne tak nějak špatně... jako holku, která žije od výplaty k výplatě a veškerý svůj plat dá na nájem a nutné poplatky... A když jsem se najednou změnila, když jsem se začala cítit šťastně, protože jsem objevila lásku k sobě, začalo se měnit i moje okolí. Protože moje nové já začalo přitahovat nové situace do mého života, a to se některým nelíbilo.
Ti přátelé, kteří dříve projevovali tolik soucitu a dávali mi rady do života, se mi začali posmívat a čekali na jakoukoliv chybu, aby se ujistili, že přeci nemohu být najednou tak šťastná... A já přesto byla... a vnímala jsem, jak velmi málo přátel mi tuto změnu upřímně přálo. Mrzelo mě to. Bolelo to a ze začátku jsem o sobě pochybovala, zda to je cena, kterou dokážu zaplatit... Musela jsem si neustále připomínat, proč to celé dělám, a tak postupně z mého seznamu přátel většina zmizela a zůstali jen ti, kteří pro mě chtěli to nejlepší. Kteří byli šťastní, že jsem šťastná. A se kterými jsem mohla své nové zkušenosti sdílet a pokračovat se svým "novým ja".
Ale...
Pak přišel další filtr. Poznala jsem totiž muže, který mě začal zahrnovat nejen láskou, ale i penězi. Chtěl (a stále chce) mi dopřát vše, na co jsem jen pomyslela. A bylo mu jedno, jestli to jsou maličkosti nebo velké zážitky. A když jsme spolu začali bydlet, přestala jsem žít od výplaty k výplatě. Byla jsem naopak často na dovolené, měla vlastní auto, skútr a svou první luxusní kabelku. Důvody, abych skrze to byla trnem v oku mých přátel, byly různé - nezasloužím si to, jsem marnivá, není to fér, a to obzvláště proto, že ty peníze nebyly mojí zásluhou. A nebo to vypovídá o něm, jak je zmanipulovaný nebo zkažený, protože přesně to peníze dělají... Ne? Ti přátelé, kteří mi přáli štěstí se najednou opět rozdělili - na ty, co mají vyřešený vztah k penězům a na ty, co ne. A v tomto případě nehrálo roli, kolik peněz měli zrovna na účtě.
Můj okruh přátel se ještě více zúžil. A tehdy jsem začala prožívat vliv peněz z jiného úhlu pohledu... A zjistila jsem, že nezáleží na tom jaké máte konto, nebo jak dlouhý máte vztah, ale záleží pouze na tom, v jakém stavu je vaše srdce (duchovně ne fyzicky).
Bez zdravého srdce jsme totiž nešťastní a žijeme v pasti, ve které se honíme za penězi, obdivem, uznáním, protože potřebujeme názory druhých, abychom uvěřili, že máme nějakou cenu a k tomu toužíme po vztahu, abychom měli jistotu, že nezůstaneme sami. A proto hodnotíme, odsuzujeme, závidíme, pomlouváme a kritizujeme.
Zatímco se zdravým srdcem jsme šťastní. Čistě šťastní, ze srdce šťastní. Nezávisle na tom, kolik máme peněz nebo lidí kolem sebe. Protože šťastný člověk si užívá život svým srdcem. Nemá strach, obavy, pochyby, je tak nějak v souladu s tím, co mu šeptá jeho nitro. Vede ho hlas duše, intuice, je jedno jak to nazveme... Má sám sebe rád. A když máme sami sebe rádi, žijeme tak, aby to bylo v souladu s naším srdcem. A když žijeme srdcem, přejeme štěstí i druhým. Není to tady jako život v pasti, ale uzavřený harmonický kruh: šťastné srdce - štěstí pro všechny - šťastné srdce.
V přítomnosti šťastných, úspěšných a spokojených lidí se odkryje,
co uvnitř sebe skutečně máme.
A to, jak reaguje naše okolí na naše změny, je pouhý proces, který nám odkrývá, jak moc si za svou změnou stojíme a nebo zda nám více záleží na tom, jestli jsme daným okolím přijati. Proto - když procházíme změnou - časem zjišťujeme, že to nejdůležitější není názor druhých, je to stav našeho srdce.
Jakmile své srdce dovedeme vyčistit a vyléčit, zůstává čistý, láskyplný cit, který jako první obejme láskou nás samotné. Jsme šťastní, protože milujeme sami sebe, a proto chceme pro sebe to nejlepší. Učíme se také vybírat, co to nejlepší je a vnímáme, jak na to reaguje okolí. Nejprve nás to může zraňovat, ale postupně nás to bolet přestane a zaměříme svou pozornost více na to, jak rozvíjet to, čeho jsme dosáhli, aby nás společnost (reakce druhých) zase nezdeformovala do toho stavu, ve kterém jsme byli, když jsme se cítili nešťastní. Učíme se rozdíl mezi soucitem a lítostí, kde podat pomocnou ruku a kdy se stáhnout a zachránit sebe, aby nás to nestrhlo zase tam, kde jsme už byli (a z čeho se nám podařilo odejít).
Každý máme volbu, čemu dáme přednost - hlasu srdce nebo názoru druhých? A ať je vaše volba momentálně jakákoliv, přeji vám, ať máte kolem sebe jen ty, co vás pozvednou vzhůru ♡. Protože ten, kdo vás stahuje dolů, to s vámi nemyslí láskyplně (a ani soucitně). Takový člověk je v jádru srdce nešťastný a ještě nepochopil, že to není o tom, jak se máte vy, ale o tom, co si o sobě myslí on sám.
S láskou,
Aleera
---
Jak objevit sebe samu, vyznat se ve svých emocích a obnovit své sebevědomí? - průvodce pro ženy: Alchymie ženské energie
Jak skrze vztah s materiálními statky objevit svou sebehodnotu? - průvodce: Energie peněz
Nevíte, jak rozmotat svůj život, a jak pustit okovy minulosti? - podívejte se na možnosti konzultace: Definice štěstí