Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se střídá období, kdy se cítíme dobře, a pak mizerně? Kde se vzalo pořekadlo, že štěstí střídá slzy? A je to nutná součást života nebo to lze i jinak?
Náš život se odehrává v dualitě, kde má vše svůj protiklad. Důvodem je, abychom mohli procítit a pochopit každý svůj čin nebo emoci. Je to krásná škola života, která má svá úžasná kouzla. A všechna tato kouzla nám pomáhají chápat život a být tou nejlepší verzí sebe sama (a nebo nejhorší, záleží na naší volbě). Naše duše sem přišla do školy - školy poznání a sebe-objevování. A vše kolem nás je naším učitelem. I dualita...
Dokud dualitu nechápeme, dovolíme jí, aby nás ovládala a náš život se změní v onu pomyslnou houpačku. Jednou je hezky, a pak najednou smutno. Jakmile ale zjistíme, že je tento proces jakási škola, naše vnímání a poznatky se sjednotí a uvnitř nás se pozvolně rozprostře ROVNOVÁHA. Pořád tu bude dualitní svět, ale nebude nás strhávat do svých her.
Když jsme emočně dole (cítíme smutek nebo skleslost, nebo jsme nemocní), nutí nás to na sobě pracovat. Když jsme ale emočně nahoře (cítíme se dobře a vše se nám daří), pracovat na sobě přestaneme. Proč? Máme pocit, že se vše konečně daří a není nutné něco měnit, důležité je si užívat (najednou věříme, že život je hra, že konečně tvoříme svůj vlastní osud...). Vůbec si neuvědomujeme, že je to jen životní výkyv, který s tím skutečným štěstím nemá nic společného. Prožíváme pouze jakousi iluzi radosti s pocitem moci. A náš život je stále tou houpačkou, na které je teď veselo... chvíli... a pak, nečekaně, se něco stane a nám je najednou smutno. Ačkoliv se zdá, že se vše daří, najednou je tu deprese a vše smete. Říkáme si, že je to počasím, nebo vládou nebo partnerem, nebo ex-partnerem, nebo dokonce budoucím partnerem (protože nás trápí, pokud žádného nemáme)… Všechno to jsou ale jen výmluvy, kterými si odmítáme přiznat, že ten výkyv dovolujeme (a děláme) my sami...
Skutečné štěstí vychází z našeho nitra. Je klidné... Nemáte potřebu se chlubit, vnucovat své názory, nebo střílet srdíčka na sociálních sítích. Jste jako klidná vodní hladina.
Pokud ale propadneme emoci (a je jedno, jestli má kladné nebo záporné energie), jsme jako rozbouřené moře. A takové moře má do rovnováhy daleko. Je to život plný výkyvů. A každý takový výkyv volá po svém opaku.
Smutný výkyv poznáme, šťastný výkyv už moc ne. Má mnoho podob, např. vidíte někoho, kdo je jakoby rozzářený a zároveň hlučný, je ho všude plno, věty začínají „já“/"já vím" a zároveň přehnaně opakuje, jak všechny miluje… Neuvědomuje si, že výkyv této emoce vyživuje egoismus a narcismus. Neléčí srdce, ani ho neotvírá. Proto se srdce pomalu zavře a to vyvolá úzkost. A z radosti je smutek...
Je krásné žít v radosti a štěstí, tak proč si to kazit pocitem, že na sobě máme něco měnit? Ale pracovat na sobě není o tom se měnit. Práce na sobě znamená - uvědomovat si své chování; důsledky svého chování; emoce, co cítíme a slova, která říkáme. Je to ze začátku o přísné sebekontrole, která se pak změní v naši přirozenost. A proč to dělat? Protože myšlenky jsou tvůrčí a slova jsou jako magická zaklínadla.
Neustále sami sebe zaklínáme a ani o tom nevíme...
A nevíme o tom, pokud nad sebou nepřemýšlíme…
Celý tento "proces" vychází z jednoho jediného bodu - ten bod se jmenuje POKORA. Pocit, který silně cítíme, když jsme hodně dole. A pocit, který zmizí, když jsme hodně nahoře. Jakmile se ocitneme na dně, voláme o pomoc, slibujeme, že se polepšíme a žádáme vyšší síly, aby nám pomohly. Myslíme to vážně, ale jakmile se nám začne dařit, na svůj slib zapomínáme… A myslíme si, že už máme vše pod kontrolou.
Jakmile nám chybí pokora, nebo ji ve své euforii radosti pomalu ztrácíme, znamená to, že jsme naši houpačku dali opět do pohybu. A stejně jako se říká, že štěstí střídá slzy; tak se i říká: pýcha předchází pád. A kdo je příliš ponořen do své euforie (a myslí si, že má vše pod kontrolou), pak tu kontrolu zákonitě ztratí a spadne dolů, do údolí slz.
Pokud ale do všeho, co děláme a říkáme, vneseme alespoň kousek pokory, naše emoční houpačka se zklidní. Zklidní se i naše ego a dá prostor srdci, které by mělo vést náš život.
Život není boj s egem, je to o tom, jak s egem žít. V našem srdci pokora je, v našem srdci je ukryto vše - ale vše, co děláme navenek, se projevuje skrze naši osobnost, čili naše ego. A jakmile necháte ego bez dozoru, dostanete se opět na houpačku….
Přemýšlejte nad svými pocity, slovy, chováním...
a najdete klíč, který zamkne houpačku vašeho života
a odemkne klidný, šťastný a blahodárný svět! :)
Kéž by měl každý šťastně klidný život, s láskou a pokorou v srdci. Aleera
---
Pro ženy jsem na toto téma vytvořila průvodce s názvem Alchymie ženské energie. Je to příručka, které vás pomalu povede skrze všechna přesvědčení, křivdy a vzorce, které v sobě máte a ukáže vám možnosti, jak je přetavit v odpuštění, moudrost a vnitřní sílu. Je to průvodce psaný srdcem a protkaný mými zkušenostmi, více o něm zjistíte kliknutím na odkaz: Alchymie ženské energie
Pokud vás více zajímá, jak skrze vztah s materiálními statky můžete objevit svou sebehodnotu, pak je na toto téma zpracován průvodce: Energie peněz
Nevíte, jak rozmotat svůj život a najít opět sami sebe? - podívejte se na možnosti konzultace: Definice štěstí